Harry Potter a Řád Bíleho Cherubína - Harryho nový dům

Harry nic necítil a tak zkusil otevřít oči. To co uviděl, mu vyrazilo dech, stál s andělem uprostřed velké haly. Než se stačil rozkoukat, tak už promluvil Michael.
„Harry, zítra budeš mít dost času si to tu celé prohlédnout, teď tě zavedu jen do ložnice, aby sis odpočinul.“
A tak ho Michael vedl po krásném bílém mramorovém schodišti nahoru do třetího patra. Prošli dlouhou chodbou a vešli do dveří a Harry opět nevěřil svým očím. Pokoj byl tak přepychový o jakém se mu ani nezdálo v tom nejkrásnějším snu, velká postel s nebesy v modré a bílé barvě. Závěsy po stranách oken byly stříbrné, naproti postele byly ještě jedny dveře. Harry se opět nestačil moc rozkoukat a už na něj zase mluvil Michael.
„Harry, ulož se do postele, jsi unavený, zítra budeš mít času dost na rozhlížení a zkoumání svého domu. V tomto domě bys měl najít všechno, co budeš potřebovat od oblečení až po knihy a jiné zajímavosti. Nevím, jestli mi bude ještě souzeno se s tebou setkat, proto se Harry opatruj a pamatuj! Nesmíš se za žádnou cenu dát na stranu zla, nikomu neříkej, kdo doopravdy jsi, cvič a uč se, dům samozřejmě můžeš ukázat svým přátelům, jen tě prosím, buď opatrný. Věřím, že náš rod andělů nezklameš.“
„Udělám, co bude v mých silách, abyste mohli být na mě hrdí. Tvá slova si vezmu k srdci.“ „Dobře, Harry, musím se s tebou rozloučit, nadešel čas, abych se vrátil do našeho království,“ zaznělo od Michaela a objevila se opět bílá záře a když se vytratila, nebylo už po andělovi vidu slechu. Harry byl opravdu unavený z toho, co se mu dnes stalo a tak usnul po dlouhé době spokojeným bezesným spánkem.
Ráno se vzbudil velmi pozdě, a když otevřel oči, nestačil se divit, kde to je, po chvíli koukání si vzpomněl, že je ve svém domě, už nikdy se nebude muset vrátit k Dursleyům. Začínal mít po dlouhé době hlad a tak se rozhodl, že se opláchne, obleče a půjde si najít něco k jídlu, prohlídka domu počká, usoudil.
Prošel dveřmi, kterých si všiml už včera při příchodu do pokoje. Uviděl velmi pěknou koupelnu a také velikou, ještě vetší než byla prefektská v Bradavicích. Vana byla spíš bazén s několika kohoutky nejen na vodu ale i na pěnu a bublinky, jak později zjistil. Dále tu viděl sprchový kout, který byl velmi moderní. Umyvadlo a k němu hygienické doplňky: kelímek, nádobka na mýdlo, zrcadlo, všechno ladilo s kachlíky i s vanou a záchodem. Celá koupelna byla v různých odstínech modré. Kohoutky a ozdoby byly vyvedeny do zlata.
Rozhodl se rychle osprchovat, aby se osvěžil, po osušení a vyčištění zubů si vzpomněl, že by se mohl podívat do zrcadla, aby viděl své nové tetování. Jaké bylo jeho překvapení, když spatřil dvě, první tetování byla bytost s křídly a s mečem a druhé bylo v podobě griffina. Velmi se mu líbilo, bylo maličké ale nádherné. Usmál se sám pro sebe, vešel zpět do své ložnice, kterou si až dnes pořádně prohlédl.
Ode dveří spatřil své lůžko s nočními stolky, napravo bylo uprostřed stěny okno a vedle něj z obou stran stály skříně na Harryho oblečení. Dále jste tam mohli spatřit koutek pro Hedviku, která tu měla vše, co taková sova potřebuje. Koberec pod jeho nohama byl sytě modrý s bílými a stříbrnými vzory. Když skončil prohlídku svého pokoje, hnal se ke skříni, která byla napravo vedle okna, po otevření, mu spadla čelist, bylo tu jak mudlovské oblečení, tak i kouzelnické, vybral si černé džíny a bílé tričko, přece jen byl zvyknutý žít u mudlů. Jak se oblékl, vydal se hledat kuchyň, scházel poslední schod do haly, když se ozvalo před ním tiché „puf“. Harry se tak lekl, že z posledního schodku spadl.
„Promiňte, pane, moc se omlouvám, to jsem opravdu, pane nechtěla, je mi to tak líto“ drmolila skřítka. Harry se zvedl ze země a pohlédl na to maličké stvoření před sebou, které se tak moc omlouvalo.
„Ahoj, já jsem Harry Potter, nemusíš se omlouvat, nic se mi nestalo a nic jsi neudělala, já se jen lekl, že jsem tu nikoho nečekal. Jakpak se jmenuješ?“
„Ještě se jednou omlouvám, pane, já jsem Lucy, pane, vaše skřítka.“
„Tak Lucy, jak už jsem řekl, neomlouvej se mi už, opravdu se nic nestalo, dále mi říkej jen Harry a žádný pane, také mi tykej, doufám, že si budeme rozumět. Mohl bych tě poprosit o něco k jídlu? Mám totiž velký hlad,“ domlouval Harry skřítce.
„Samozřejmě pa…,“ začala skřítka, ale v tom ji do toho vpadl Harry: „říkej mi Harry, Lucy.“ „Samozřejmě Harry, hned Vám udělám snídaní, chcete ji do jídelny nebo do svého pokoje?“ ptala se úslužně Lucy.
„Takže ještě jednou Lucy, říkej mi Harry a tykej mi, nebo nebudeme přátelé. A snídani třeba v jídelně a nezapomeň si nachystat i pro sebe, budeš snídat se mnou,“ odpověděl Harry. Skřítka se vydala do kuchyně, připravovat pro Harryho a sebe snídani, a mezitím se Harry vydal hledat jídelnu a prohlédnout si přízemí.
Hala měla podlahu z mramoru, tak jako bylo celé schodiště. Stěny byly bílé s obrazy různých krajinek, což prostředí zateplilo. Přímo nad schodištěm byl portrét samotného Godrika Nebelvíra. Z haly vedlo několik dveří, Harry je postupně otvíral a prohlížel si místnosti za nimi.
Nakoukl do prvních a spatřil salonek, byl to menší pokoj, vymalovaný oranžovou barvou, o stupeň byli světlejší záclony na oknech a o stupeň tmavší byl koberec na zemi. Naproti oknu byl krb a uprostřed místnosti byl menší stolík, kolem kterého byly židle a sedačka, rozhodl se, že salónek bude využívat pro jednání s návštěvami.
Ze salónku vedly ještě jedny dveře do další místnosti, která byla dost velká, měla několik oken a naproti nim byli nádherné obrazy různých kouzelníků. Vešel do tanečního sálu, tak tuto místnost moc nevyužiji, ušklíbl se Harry. Vrátil se zpět do haly, aby prozkoumal i další místnosti.
Další dveře ho zavedly do menší pracovny, pokoj měl světle hnědou barvu, koberec byl ještě světlejší jak stěny, závěsy byly hodně světlé, aby se pokoj nezdal tmavý, nábytek měl barvu mahagonu, byl tam vetší stůl, pohodlné křeslo pro pána domu a tři křesílka pro hosty, dále jste tu mohli najít příruční knihovnu také v mahagonové barvě, protože pracovna nebyla největší, rozhodl se Harry, ji využívat jen k obchodním jednáním.
Vrátil se zpět do haly a namířil si to do protějších dveří, tam narazil na zimní zahradu se zimním nábytkem, který zval k odpočinku. Tuto zahradu si prohlédne později a zjistí, co tu vlastně roste.
Opět vstoupil do haly a zbývaly mu ještě dvoje dveře, jedny napravo od schodiště a druhé nalevo. Rozhodl se pro ty napravo, po otevření viděl jen schody, které vedly dolů, tedy do sklepa. Rozhodl se, že jej prozkoumá jindy, proto je zavřel.
Vydal se k těm nalevo, tam už opravdu našel jídelnu. Byla vymalována ve žluté barvě, na oknech visely závěsy také žluté, ale o odstín světlejší barvy. Uprostřed místnosti byl oválný stůl s několika židlemi. Když se podíval z okna, uviděl nádhernou scenérii, krásnou zahradu a v dáli se lesklo jezero.
Než se stačil pořádně rozkoukat, tak už tu byla Lucy i se snídaní. Tak se posadil ke stolu a vybídl i Lucy, „posaď se a nasnídáme se.“ Pochutnával si na krásně vypečené slanině se smaženými vajíčky, opečeném chlebu a kávě, tak dobře se už dlouho nenajedl.
„Děkuji za výbornou snídani, Lucy. Jsi tu sama nebo je vás tu víc skřítků?“ ptal se Harry.
„Je nás tu samozřejmě víc Harry, je to velký dům a pan Godric Nebelvír nás nechtěl přetěžovat.“
„Dobře tedy, chtěl bych tě tedy poprosit, jestli bys mě tady neprovedla. Pak se seznámím i s ostatními skřítky.“
„Jak si přeješ Harry.“ Po snídani se tedy zvedli a šli si prohlédnout Harryho vlastní dům. V prvním patře našli velkou knihovnu, kde bylo hlavní okno, podél kterého vlály zlaté závěsy, koberec byl o odstín světlejší. Kolem ostatních tří stěn byly police od země až po strop plné mudlovských i kouzelnických knih, uprostřed stál stůl a kolem něj židle, dále jste tam mohli najít krb, před kterým stálo několik křesel.
Dalším pokojem byla větší pracovna, byla vymalována do modra, koberec byl tmavší jako stěny a záclony zase světlejší, byl tu také stůl s křeslem pro pána, knihovna, trezor, krb a před ním pohodlné křeslo. Nábytek byl ze světlého buku.
Pak tu byla místnost, kde se vyráběly lektvary, byla vymalována na bílo s mramorovou podlahou, kolem třech stěn byli opět police, jednu zabíraly knihy, které se věnovaly lektvarům, druhá byla plná různých lektvarů v lahvičkách a ve třetí byli různé kotlíky, pak tam byly ještě jedny dveře, za kterými Harry objevil skladiště plné přísad.
Další učebnou byla místnost, která měla měkkou podlahu a pružné měkké stěny, Harry pochopil, že tato místnost slouží k procvičování kouzel.
A nakonec objevil hodně velkou místnost podobnou tanečnímu sálu, ale po podrobnějším pohledu zjistil, že se jedná o tělocvičnu, kde může cvičit svou kondici. Na tomto patře našel taky koupelnu, do které se vcházelo z tělocvičny, byla prostě zařízená jenom sprchový kout a záchod.
Ve druhém patře našel sedm pokojů a koupelen pro hosty, každý pokoj měl své nádherné vybavení, tak aby nechybělo žádnému hostu nic.
Ve třetím patře našel Harry opět pokoje, ale tyto byly o něco luxusněji zařízené, byly to totiž pokoje pro příbuzné pána domu a také své vlastní komnaty.
Celá prohlídka jim trvala až do večera, a Harry byl velmi unaven po jídle a koupeli byl rád, že leží a může spát.